Možná někdy máme pocit, že už nic nového se neobjeví, ale pak nás opět překvapí nějaká novinka, která nám obohatí a zpříjemní život. Všední a pro nás obyčejné každodennosti si neuvědomujeme a vše bereme jako samozřejmost. Vždy si to ale uvědomíme, pokud nás osud vystaví jakémukoli diskomfortu. Stačí se jen podívat do naší domácnosti, například na koupelnu či toaletu, kde začíná každé naše ráno. Prošli jsme mnoho zdrojů, abychom vám přinesli alespoň střípky, ze kterých se skládá mozaika poznání lidské hygieny.
Dnešní splachovací toaleta, která je dnes samozřejmostí, má své prapředky v roce 1596, kdy se uvádí vznik první splachovácí záchod, na jehož spláchnutí se používalo okolo 8 galonů vody, přičemž galon je cca 30,28 litru, takže se dá předpokládat, že si ho mohl dovolit jen málokdo. Asi i v dnešní době by se takové zařízení vzhledem k množství vody moc neosvědčilo. Dokonce některé zdroje uvádí, že nejstarší vodní záchodky pocházely z Indie z druhého tisíciletí před naším letopočtem. Už tehdy byly poměrně moderní, měly sedátka i něco jako kanalizaci. Pod prkénkem byl kanálek, kterým protékala voda, odnášející všechno pryč. Postupně se toalety zdokonalovaly až dodnes, i když už v polovině 19 století se dostávaly do obecného povědomí a zájem o ně sílil. Ač se nám to zdá neuvěřitelné, ani dnes bohužel není v každé domácnosti splachovací WC samozřejmostí pro všechny.
Vraťme se ale zmínkou na začátek. Vlastně ten začátek je stejně starý, jako lidstvo samo a každý si umí představit, protože jsme někdy pobývali v přírodě, kde zrovna toalety nebyly. Zajímavější však je, že například historie vnitřních záchodů sahá až do roku 3000 př.n.l. První kanalizaci dokonce archeologové objevili v údolí řeky Indu (dnešní Pákistán a Indie) i v Mezopotámii.
O hygiene ve středověku se už ví více. Sice to s ní nebylo nikterak slavné a dá se říci, že lidé té doby měly „větší souznění s přírodou“, ale občas se při návštěvě hradů i my setkáváme s prevéty. Mimochodem tento název pochází z latiny (locus privatus) což je soukromé místo. Leckomu se vybaví vzpomínka na školní výlet, kdy za všeobecného veselí popisoval průvodce malý arkýř s otvorem, umístěný na krakorcích a měnící celý tvar stavby.
Kanalizace ve městech v té době neexistovala, takže si každý umí představit onen čas, který byl protkán především silným zápachem. Lidé té doby používaly i různá umyvadla, keramické nádoby, jež se později proměnily na nočníky. Jejich obsah ale také končil většinou na dlažbě před domem. Města dokonce platila "zaměstnance", které se o splašky starali a vozili je za hradby města. Některé toalety se stavěly i na mostech nad řekou, kde bylo patrné, kam exkrementy zmizí.
V pozdějších letech si lidé stavěli latríny nebo „kadibudky“. S tím také souvisí stavba vodovodů, kanalizací městských lázní a podobně. Lidé si začali uvědomovat, že špatná hygiena přináší kromě zápachu i nemoci, dařilo se všudypřítomným krysám, ale i jiné havěti, jako byli vši a blechy. I toto období by vydalo nejen na samostatný článek, ale i na několik publikací.
K hygieně neodmyslitelně patří i toaletní papír. Ten údajně pochází z Číny ze šestého století a vyráběl se z rýžové slámy. V Evropě byl však dostupný až mnohem později. Internetové zdroje uvádí rok 1857 a do 30. let 20. století byl značně zdokonalen. Před jeho nástupem se používalo seno, tráva, nebo hadry, nebo dokonce mech. Doba to byla nelehká, buďme rádi, že dnes máme všichni nejen splachovací toalety, ale toalety s plným komfortem, jako jsou bidetovací toalety či bidetovací sedátka. Přijďte si prohlédnout ty nejnovější toalety do našich koupelnových studií.